Opakované sny – také je míváte?

Pečlivě srovnat trička do kufru. A ještě přihodit ponožky. Ty zelené s růžovým proužkem. A jéje, nemůžu najít druhou! Kam jsem ji dala? Musím ji najít, bez ní přece nemůžu odjet! Někde tu přece musí být! A ještě musím přibalit náhradní knoflíky! Jejda, někam se mi zakutálely! Kolik mám ještě času, než mi uletí letadlo? Kruciš, tohle přece nemůžu stihnout! Musím jít za pár minut a já ještě nemám sbalenou ani půlku! A proč po bytě nacházím jen zimní věci, když jedu k moři? Kam se poděla veškerá letní výbava? Do kufru se mi to všechno nevejde, tak ještě tenhle batůžek, a k tomu pár igelitek, pustí mě vůbec s tolika věcmi do letadla…?

 Takhle bych mohla pokračovat donekonečna. Je to úryvek ze sna, který se mi opakovaně zdá od roku 2002, tedy už 14 let. Dříve se mi zdával i každý týden, teď už jen občas, přesto mě však stále neopustil.

Má různé obdoby, ale základní prvek je vždy stejný – někam odjíždím a nestíhám sbalit zavazadla. Většinou přitom balím naprosté hlouposti, viz zelené ponožky s růžovým proužkem (které ani nevlastním) nebo náhradní knoflíky. Mám přitom zjevnou volbu – buď budu pokračovat v balení kufrů, a pak nestihnu letadlo, anebo se na zavazadla vykašlu a poběžím letadlo stihnout.

Sen se mi zdál poprvé, když jsem se měla vracet do Prahy ze studia v Americe, a často v něm letím právě do Ameriky. Ale není to tak vždy. Kromě Ameriky a Bruselu (kde jsem sedm let žila) sen používá aktuální místa, kde jsem například zrovna byla na služební cestě nebo kam mám brzy jet. Ve snu je však vždy poměrně nepodstatné, kam se jede a proč. Je zřejmé, že o tom sen není.

Často se přitom snaží použít „aktualizovaný“ prvek, zřejmě aby byl zábavnější. Dějová linie je tedy vždy obohacená o něco nového, ať už o nové lidi, s nimiž jsem se setkala, či o místa, která jsem právě navštívila nebo o nich s někým mluvila aj.

Fakt, že v těch snech jsou vždy aktuální prvky, ukazují na propojení podvědomí se současnou situací, tedy že to nejsou jen tak nahodilé sny pro sny, ale snaží se sdělit něco, co souvisí s realitou. Jinými slovy ten sen si je vědom mé bdělé existence a probíhajících událostí. Dochází ke vzájemnému propojení, nejen jednosměrně, jak tomu ve snu často bývá.

Někdy se vzbudím uprostřed noci a chvíli nemůžu znovu usnout. A vtom mi dojde, že se mi právě zdál sen „kufry“. Něco v mozku mi brání usnout, dokud si tohle neuvědomím, a neudělám si poznámku do mobilu (někdy i s podrobnostmi o ději snu). Jakmile si to uvědomím, bez problémů vzápětí zase spím.

Jednou to bylo obzvlášť vtipné. Když jsem vzhůru, vždycky si říkám, že až se mi to bude zase zdát, chci si v tom snu uvědomit, že je to jenom sen, tentýž sen, který se mi neustále zdá. A jednou se mi opět zdálo, že jsem měla letět do Ameriky a měla jsem jen pár minut na to, abych sbalila kufry, opět pod stresem, že nemám dost času a nestihnu to. Vtom jsem si pomyslela: „No vida, tohle je jako v tom hloupém stresujícím snu, který se mi pořád zdá, až na to, že tentokrát je to doopravdy.“ 🙂

Také je zvláštní, že téměř NIKDY nemají žádný závěr. Nikdy se mi nezdají dost dlouho na to, abych viděla, zda jsem se rozhodla pro to stihnout letadlo (či loď, autobus apod.) s napůl sbaleným či ztraceným kufrem, nebo jsem nechala letadlo odletět. Zvláštní.

Ještě vtipnější bylo, když jednou měl tentýž sen kolega Karel, který se mnou v té době seděl v kanceláři a slýchal ode mě o mém opakovaném snu. Nikdy jsem mu ho nevyprávěla do detailu, jen v hrubých rysech, a přesto ho měl podle prakticky stejného scénáře! A říkal, že se pak v tom snu probudil, a uvědomil si, že se mu to zdálo, a že se (stále v tom snu) setkal se mnou a vyprávěl mi, že se mu zdála variace toho mého snu! Tomu říkám umět někomu něco prodat 🙂 !

V seriálu Ztraceni je scéna, jak se tlouštík Hurley dostane na poslední chvíli do letadla Oceanic 815, jak mu nezvoní budík, on na poslední chvíli popadne kufry, bere taxík, na letišti hrozně dlouho trvá vydání palubní vstupenky, pak mu ještě řeknou, že odlet je z jiného terminálu, musí utíkat přes celé letiště, když bez dechu doběhne do gate, ten se právě zavírá, on uprosí tu ženu, co je na gate, aby ho ještě pustila, ona se nechá přemluvit, zavolá do letadla, že posílá ještě jednoho, a on celý šťastný vběhne do letadla. Koukala jsem na tu scénu úplně fascinovaná, a říkala si v duchu: „Páni, někdo nafilmoval můj sen!“ 🙂

Jednou mě napadlo zkusit si ten sen vygooglit. A totálně mě dostalo, že spousta lidí zcela PŘESNĚ popisuje to, o čem se zdá i mně. Tento sen je zjevně celocivilizační způsob, jak nám podvědomí něco sděluje.

Výklad je totiž poměrně jednoduchý. Sen chce naznačit, že se „musíme zbavit nějaké zátěže (anglicky dokonce doslova luggage či baggage – bagáž) z minulosti, abychom mohli postoupit v životě vpřed. Buď se budeme upínat na to, že táhneme všechno s sebou, ale pak pomyslně neodletíme. Anebo se vykašleme na minulost a můžeme s klidem jít vstříc budoucnosti….

1 Komentář z Opakované sny – také je míváte?

  1. Sen, můstek mezi každodenní realitou a neuskutečnitelnou vizí. Vzdušný zámek našeho podvědomí. Alternativní svět naší existence. Kdybych se snažil sepsat veškeré snové zážitky, které mě každou noc doslova trhají na kusy, měl bych materiálu na tučnou a šťavnatou knihu. Pokud se rozepíši stručně, místo opakované cestovatelské horečky se mi pravidelně v nepravidelných intervalech zdá, jak zběsile běžím po schodech, tepová ručička na hodnotě mimo rozsah ciferníku, neohlížím se vlevo ani vpravo a běžím. Rukama se odrážím od zábradlí, abych se pohyboval rychleji. Vše kolem se třese, schodiště potaženo tmou, světlo nejde zapnout a z nižších pater roste mlha. Můj zrak je upřen na poslední schod. Vím, že na konci jsou dveře, které nepůjdou otevřít. Nahmatávám v kapsách klíče, dech připomíná parní lokomotivu na posledním tažení a ruce se mi třesou. Nemůžu se trefit do klíčové dírky, „něco“ se blíží a blik. Sen končí neúprosně jako přetržená páska oblíbeného filmu. Buď se vzbudím nebo mé podvědomí přepne na jiný scénář. Tolikrát jsem si přál vědět, co nebo kdo mě honí. Mnoho let pořád dokola podobný či stejný sen. Kdo mi ustřihl část podvědomí? Na tuto otázku neznají odpověď ani největší mudrcové dnešní doby. Mimo to se mi často zdává o prostředí z knih a filmů. Sny momentálních prožitků a událostí. Většinou se vyskytují několik dní a odezní. Nastupují v momentě, kdy nejsem spokojen s vyvrcholením různých klíčových okamžiků a podvědomí se mi snaží pomoci snů předložit alternativní konce. Po smrti Albuse Brumbála a Severuse Snapea se mi dokonce několik týdnů zdálo o tom, jak měním jednotlivé události knihy a jak hledám způsoby jejích záchrany s přesvědčením, že jsem byl předurčen k tomu, abych ohýbal proud dějin. Dostavil se krátký nával extáze, dokud mě probuzení nenakoplo zpět do reality. Stalo se tak možná dvacetkrát, sen vysublimoval a navázal na sebe krystaly jiného dění. Ve vzácných případech se sen po letech připomene. Severuse Snapea jsem zachránil naposled před půl rokem. Prakticky každou noc mám sny a drtivou většinu z nich si pamatuji. Co bude dneska? Stále se opakující útěk po schodech, návštěva Bradavic, cestování časem, ztracen ve vesmíru nebo budu lámat světy jako Doctor Strange?

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.