Celé město zakrývá neproniknutelná tma. V samém centru propletených uliček však plápolá obrovská vatra. Plameny šlehají do výšky desítek metrů a pohlcují obytný dům. V nejvyšším patře stojí v okně malé dítě a volá o pomoc. Neohrožený Míla si vyhrnuje rukávy a vrhá se mu na pomoc. Rychlostí světla utká záchrannou síť, kterou rozprostře pod okny domu, uplakané dítě pochopí a skočí – a je zachráněné! Všichni Mílovi tleskají a volají: „Míla je hrdina! Je to hrdina!“
Míla slastně přivírá oči a nechává doběhnout svůj sladký sen. Natolik se to toho příběhu ponořil, že zapomněl, kde je. Že ve skutečnosti celou dobu sedí ve své pavučině za gaučem v obývacím pokoji a žádným hrdinou není.
A kromě toho, jaké je to jméno pro superhrdinu – Míla? Superpavouk Míla… vždyť to zní směšně! Jak má s takovým jménem vykonat nějaký hrdinský čin? Většina pavouků obvykle své jméno neřeší, Míla ale přece není jen tak obyčejný pavouk… Byl z rodu křižáků a každý přece ví, jaké hrdinské činy křižáci v minulosti vykonali! Chlapci se o tom učili ve škole v dějepisu, dobře je slyšel, když je z toho tatínek zkoušel!
Jediné vzrušení v Mílově životě představují akční filmy, které hltá, kdykoli může… Už viděl většinu Bondovek, Supermana i Batmana… Jeho nejoblíbenějším filmem byl samozřejmě Spiderman. Kdyby se tak dokázal naučit video – až by byl doma sám, pouštěl by si to DVD pořád dokola! Takhle pokročilý však zatím není, a tak musí spoléhat na vkus Pospíšilových kluků. Ten se však naprosto shodoval s jeho. Zatím viděl pouze první díl Spidermana, ale doufal, že se brzy dočká i dvojky…
Z úvah ho vytrhuje hlas nejstaršího Pospíšilovic chlapce Martina, který právě oznamuje svým dvěma mladším bráškům Danovi a Ondrovi: „Dneska je v televizi Skleněné peklo, o požáru v americkém mrakodrapu!“
Míla ve své pavučině nadšeně poskočí. Samozřejmě miloval i katastrofické filmy. Čerpal z nich spoustu námětů pro své hrdinské fantazie. Nemohl se dočkat, až to uvidí.
Konečně se celá rodina usadila u televize. Míla počkal, až budou všichni věnovat pozornost televizní obrazovce, a tiše se spustil až na zem. Pod rouškou tmy se plížil po koberci pod gaučem až na samý kraj, odkud bude moci film sledovat. Věděl, že musí zůstat skrytý zrakům všech, jinak to bude jeho konec.
V televizi už běžela úvodní scéna filmu. Zpočátku se Míla nudil, až do chvíle, než vypukl požár. Pak ho děj zcela upoutal. Natolik se vžil do příběhu, že se úplně zapomněl a popolezl blíž k televizi, aby lépe viděl. Když se ozval vyděšený jekot, nejprve si myslel, že je to součástí filmu. Když však táta Pospíšil přiskočil k vypínači a rozsvítil, došlo mu, že se právě sám ocitl uprostřed katastrofy.
„Dělej něco, vidíš, že utíká!“ ječela maminka Pospíšilová, která vyskočila na gauč ve snaze dostat se co nejdále od Míly. Míla zpanikařil a rozběhl se zpátky pod gauč. Tím se však paní Pospíšilová rozječela ještě víc, seskočila z gauče, přeběhla na druhou stranu místnosti a odtamtud volala: „Odsuňte ten gauč! Zbavte se ho! Vyhoďte ho, zabijte ho, cokoli, jen ať už ho tady nevidím!“
Superpavouk Míla měl strašlivý strach, tak velký, jaký ještě nikdy v životě nepoznal. A to nejhorší mělo teprve přijít…