Nějakou dobu jsem žila v Bruselu. Jednoho dne se mi rozbil fén. Je to pro mě hodně důležitý domácí spotřebič, a tak jsem okamžitě vyrazila do tamního Carrefouru a zamířila do oddělení elektroniky. Abych nákup urychlila, rozhodla jsem se zeptat jedné zaměstnankyně Carrefouru na radu, kde ho najdu.
Francouzsky docela mluvím, jenže mozek měl v daný okamžik z jakéhosi důvodu zkrat, a zákeřně mi v mysli zaměnil dvě slova: fén (sechoir) a výtah (ascenseur). Až do posledního okamžiku jsem si však toho nebyla vědoma.
Rozhovor mezi mnou a stále nervózněji vypadající prodavačkou proto následně probíhal zhruba takto:
– „Dobrý den, kde prosím máte výtahy?“
– „Východ je tamhle.“
– V domnění, že mojí francouzštině nerozumí, upřesňuji: „Já nehledám východ, potřebuju koupit výtah.
– Prodavačka vypadá lehce zaraženě. „Koupit výtah?“
– „Ano, doma se mi rozbil a potřebuju rychle nový, opravdu ho velmi často používám a říkali mi, že tady se dá koupit všechno.“
– Prodavačka nabývá dojmu, že mluví s bláznem. Říká opatrně: „My výtahy nevedeme,“ a chce jít pryč.
– Nedám jí však příležitost k úniku a říkám naléhavě: „To není možné! Říkali mi, že ho tady seženu!“ Ukazuju kolem v oddělení elektra a dodávám: „Máte vysavače, máte televize, musíte mít i výtahy!“
Navíc dodávám, jako by to celou dobu byla jen otázka zvolení vhodného výrobku: „Ideálně bych potřebovala nějaký malý, lehce přenosný a na baterky, aby se s ním dobře cestovalo a nepotřebovala jsem hledat zásuvku.“
– Prodavačka zjevně přemýšlí, jak přivolat pomoc, a prozatím se snaží toho blázna před sebou nedráždit.
Vtom jí zřejmě cosi v hlavě zabliká a opatrně položí otázku: „A nemyslíte spíš fén?“
🙂 🙂 🙂
Napište komentář